Sestava: M. Piwko – Záruba, D. Duchek, P. Plecháč, Truhlář – Hampl, V. Robek, Čajka, A. Duchek (79. Ježek) – Polák (88. D. Belák), K. Špidlen
Branky: Polák, Čajka

Miroslav Lebeda, trenér:
Utkání na silně rozmáčeném terénu, bylo sehrané utkání ve slušném tempu, a jak už to bývá v Dolní Branné, kde svá utkání hraje Strážné, je to o jednu branku a nervák až do konce zápasu. Tentokrát šťastnější pro nás.
My jsme opět nastoupili v silně okleštěné sestavě, a tak se dostalo i na naše béčkaře, kteří nám opravdu pomohli. Úvod zápasu je pro náš tým již delší čas jakousi „černou můrou“, a nejinak tomu bylo i tentokrát. Běžela cca čtvrtá minuta, když domácí zahráli rohový kop na nabíhajícího obránce, ten se s míčem nemazlil a vyslal prudkou jedovku, kterou ještě kdosi tečoval a míč se nad rukama brankáře otřel o břevno a skončil v naší síti!!! Sakra začátek. A domácí byli v laufu. Rychlí, důrazní. Nám trvalo asi dvacet minut, než jsme se dostali do hry a než jsme poznali, že i domácí nejsou až tak kompaktní. Zápas se odehrával povětšinou mezi vápny a závary přicházely jen se standardními situacemi. I my jsme zahrávali v prvním poločase poměrně hodně rohů, leč ani jeden z nich jsme nepřetavili v něco významnějšího. Když už časomíra ukazovala 44. min, podařila se nám velmi pěkná akce, na jejímž počátku byl vybojovaný míč Hamplíkem ještě na půlce soupeře. Poté snad Víťa (pokud to byl někdo jiný, tak se omlouvám) průnikovou přihrávkou vysunul Čajkise, který na rozdíl od zápasu s Třemešnou zachoval klid a přesnou přízemní přihrávkou našel volného Honzu, který asi z pěti metrů střelou „z první“ nekompromisně zavěsil. Poločas tedy 1:1.
Druhý poločas pokračoval ve stejném duchu jako předchozí. Hra mezi vápny, občas závar při standardkách, přičemž bylo patrné, že domácí postupně zvyšují tempo, neboť chtěli konečně uspět. V 62. min však dostali nečekaný úder. Čajkis se opřel do míče cca z 25 m a nádherná střela ladně zaplula do sítě zkoprnělého domácího gólmana. Domácí se chvíli vzpamatovávali, ale zhruba od 70. min nás pořádně zmáčkli. My se bránili „zuby nehty“. A zde je třeba vyzdvihnout kluky z béčka, brankáře Martina Piwka a předstopera Pavla Plecháče, že nepodlehli nějakému psychickému vykolejení a svými výkony napomohli ke třem bodům. Navíc Pavel s námi hrál úplně poprvé.
Je však třeba zmínit i fakt, že jsme čas od času podnikli výpady do otevřené obrany a třetí gól v síti domácích visel na vlásku, jen situaci lépe vyřešit. V podstatě byl vždy v „hlavní roli“ nejzkušenější šutér Karel Špidlen. Jednou krásně vystřelil z trestňáku, podruhé v úniku tísněn jediným bekem zasouval míč podél gólmana, leč těsně vedle (.pokud by přihrál na Víťu, ten by byl úplně sám před brankou?!?), potřetí si nepohlídal svoje postavení na půlící čáře, kdy mohl jít právě od půlky zcela sám na brankáře.
Pokud zhodnotím utkání, asi řeknu, že vítězství bylo ubojované. Nebyli jsme lepším týmem, ale nasazení hráčů v rozhodujících momentech bylo příkladné, a tak to má být!!! A za to si hráči zaslouží velkou pochvalu!!!