Sestava: Hlušička – Záruba, Čechovič, D. Duchek, Truhlář – Čajka, Bogáň (60. A. Duchek), V. Robek, Hampl – Polák (46. P. Plecháč), Borůvka
Branky: Hampl, D. Duchek

Miroslav Lebeda, trenér:
Poříčí je pro nás velmi nepříjemným soupeřem, čemuž také odpovídají vzájemné výsledky. Navíc poříčští postupně omlazují tým, čímž výrazně zrychlují hru, která nám bere spoustu sil.
První poločas, i přes zbytečně vysoký a nevynucený počet chyb v přihrávkách, jsme byli asi lepším týmem. Zároveň je však nutné konstatovat, že do vyložených brankových situací jsme se příliš nedostávali. Nejaktivnějším z našich hráčů v tahu na branku byl Hamplík, ale ani jemu se nepodařilo své aktivity přetvořit v gól. Naši forwardi byli nevýrazní, a když se dostali do střelecké koncovky (např. Martin Borůvka), vyšla z toho „babuletka“, kterou by chytil i nemocný mravenec. Kdybychom však některé situace vyřešili lépe, fotbalověji, určitě by poločasový výsledek vyzněl v náš prospěch výrazněji.
Hosté totiž začali zakřiknutě, ale pokud se dostali do protiútoku, byli nebezpeční. Ale protože si ve vápně nepočínali rozhodně, vše naše defenzíva ubránila. Nelze však říci, že i v této činnosti bychom si počínali suverénně. Některé průniky hostů jsme pouštěli poměrně bohorovně!?!
Ve 27. min. dostal Honza v rohu malého vápna míč konečně „do nohy“, obtočil se kolem beka a poslal ostrý míč podél branky a správně postavený Hamplík zasunul míč do prázdné branky. Jak by řekl Honza Záruba – krásný fotbalový moment! Ve zbytku prvního poločasu se již nic významnějšího, co by stálo za zaznamenání, nestalo. Jenom nás stále a stále výrazně trápilo přihrávání soupeři. Tolik zkažených přihrávek se nevidí ani při přátelském zápase domorodců na Tahiti.
To jsme však netušili, co přinese poločas druhý. Jednak jsme museli překopat sestavu, neboť odstoupil Honza kvůli potížím se svalem. Za druhé soupeř výrazně přidal a než jsme se rozkoukali, tak po špatném odkopu Dušana, který si při tom přišlápl a přetrhl tkaničku u kopačky, skrytou ránou hosté vyrovnali. A vývoj zápasu se zcela překlopil. My jsme se „topili“, soupeř nabíral na vzletu. Většinu času jsme se bránili, nic výraznějšího jsme nepředvedli ani v útoku. Je pravdou, že asi ve dvou případech při našich samostatných únicích si hostující obránci pomohli tělem či rukou a někteří sudí by foukli penaltu, leč arbitři tuto možnost neučili. Také na naší straně jedna ze střel hostí trefila ruka Pavla Plecháče a píšťalka rozhodčího zůstala němá, což jsme pochopitelně kvitovali s povděkem.
Čím více se utkání blížilo k závěru, tím více jsme si koledovali „o smrt.“ Možná to bylo i tím, že po odchodu Michala Bogáně (též svalové zranění) jsme znovu museli točit sestavou. Závěrečné minuty by asi nenapsal ani renomovaný spisovatel hororů. V 88. min po rohovém kopu hosté dotlačili míč do sítě a jejich radost spolu s jejich lavičkou byla nevýslovná!!! Nad výsledkem, myslím si, většina mosteckých již „zlomila hůl.“ Jenže zázraky se dějí. V první či druhé minutě nastavení jsme i my zahrávali rohový kop. Hostující brankář míč podběhl a Dušan hlavou vyrovnal a tím napravil svoji chybku před prvním gólem hostů.
Penalty byly tentokrát krátké – první hostující exekutor byl díky Hlůšovu zákroku neúspěšný a všichni naši tři střelci – Marin, Dušan a Víťa se nemýlili. Proto dva body zůstaly doma!!!