Sestava: Hlušička – Truhlář, Duchek D., Čajka, Duchek J. (65. Piwko J.) – Zigo (87. Šandor), Polák, Bogáň, Kubín – Krkonoška, Hampl
Střelci: 3. Kubín, 70. Polák
Rozhodčí: Šolc
ŽK: 3:3
Diváků: 70.

Miroslav Lebeda, trenér:
Člověk by řekl, že po vítězném zápase se St. Buky budeme chtít další body, jenže… Záruba, Brádle, Plch a Lashchuk měli různé důvody se nedostavit, Jirák, bohužel, nejspíš trucuje. Proto jsme na poměrně důležitý zápas použili celkem 6 dorostenců ve věku 15-17 let!!! Z tohoto pohledu bych měl být vlastně spokojen s celkem rozumným výsledkem. Ale já přesto nejsem.
Zápas pro nás začal výtečně. Ve 3. min se opřel dorostenec Kubín do míče a ten si našel cestu do sítě. Jinak většinu zápasu nás domácí tlačili před naši svatyni, kde panoval „král“ Hlušička Jakub. Myslím tak minimálně čtyři tutovky skončili na jeho rukavicích. I ostatní hráči bojovali, ale soustředili jsme se až zbytečně jen a jen na obranu. Směrem dopředu to bylo chaotické, fotbalově neučesané. Nicméně po poločase jsme vedli 1:0.
I druhý poločas byl obdobný. Vcelku v pohodě jsme odráželi stále nakopávané míče před naši branku. Uhodilo však nečekaně v 53. min, kdy se domácí Horák z ničeho nic trefil křížnou bombou do vinglu – pro oko diváka parádní fotbalový moment, my však smutnili.
Nepoložili jsme se, bránili se a čekali na nějakou příležitost k pozlobení domácí obrany. Ta přišla v 70. min. Ondra Kubín rozehrál parádně střílený centr, který líznul hlavou Honza Polák do sítě zkoprnělého brankáře. Dvacet minut před koncem jsme tedy vedli 2:1. Škoda dvou průniků Viktora Ziga a Krkondy, kteří v poměrně dobré pozici shodně při střelbě v rozhodujícím momentu upadli. A to nemluvím o ojedinělé šanci překvapeného Hamplíka. Tomu totiž nahrál přímo do vápna domácí hráč, leč náš borec sám před brankařem svoji superšanci totálně zvrzal.
V 80. min přišla nejkontroverznější situace zápasu. Domácí hráč postupoval po hranici pokutového území za ústní podpory domácí lavičky:“Spadni, spadni.“ Navíc náš bývalý hráč Novák radil, jak je jeho zvykem hlavnímu rozhodčímu: „Tak už to pískni, vole!“ A ten to pískl. Tady si lehce slabší chvilku vybral Hlůša, neboť trestňák mu šel přímo ruky. Buď neviděl proti slunci nebo ukročil stranou, to už je teď jedno. Prostě deset minut před koncem 2:2. Po této brance došlo k podlému výsměchu ze strany pořadatele (možná hlavního) Groha, na který jsem nemohl nereagovat a rozhodčí mě vyloučil. Prý jsem mu nadával – přitom na rozhodčí jsem za celý zápas neřekl ani slovo?!? Na hrubý pytel, hrubá záplata. Ale to se dalo čekat – tenhle rozhodčí z Náchodska píska zpravidla v Kocbeři, co jiného čekat. A to i když mě urážel domácí brankář. Všichni to slyšeli, jen arbitři byli zrovna v tom momentě zbaveni sluchu.
Už jsme si mysleli, že to vydržíme. Bohužel jsme se dopustili jediné podstatné chyby – zahrávali jsme rohový kop a asi jsme chtěli skórovat a nechali vzadu nezkušené mladé pušky. Domácí rychle rozehráli, Marek Čajka dlouhý míč nezachytil, jen ho poslal do výšky před pokutové území, kde se pochopitelně domácí ranař Šmíd prosadil proti patnáctiletému Pivcovi a zavěsil. Byly tři minuty do konce.
Ke konci jsme se ještě nadechli k náporu a málem to vyšlo. Po rohovém kopu právě Pivec hlavičkou jen těsnounce minul zcela odkrytou svatyni domácích.
Hráčům jsem po zápase poděkoval. Fakt bojovali. Holt zkušenost tentokrát zvítězila, byť hořkost z vyrovnávacího gólu se těžko rozdýchává.