Trenér komentuje první letošní vítězství:

Tak jsme se konečně dočkali! První jarní vítězný zápas se však nerodil lehce. Ačkoliv jsem hráče upozorňoval na naše nedůrazné začátky, scénář se opakoval.
Začínáme zakřiknutě a bojácně, nevyhrajeme jediný souboj, alibisticky se zbytečně zbavujeme míčů. A soupeř toho využije. Tentokrát to bylo už v 7. minutě. Je to virtuální facka, po které se postupně oklepáváme. Hosté měli v brance 55 letého brankáře, kterého jsme však zaměstnávali pomálu. Byly to většinou rohové kopy, ke konci zápasu pár střel. Po jednom ze závarů hostující obránce zahrál rukou v pokutovém území a Saša Lashchuk z penalty nekompromisně vyrovnal.
Ve druhém poločase už několikátý zápas v řadě máme najednou více sil než soupeř. A čím více gólů dáváme, tím je najednou hra pohlednější. I druhý gól jsme dali Sašou z penalty, kdy si Brádlík konečně připomněl, že jeho největší silou je rychlý tah na branku a soupeř ho někdy musí zastavit jen za cenu faulu.
Soupeř zejména v defenzívě fyzicky odpadal, čehož jsme využili ke vstřelení dalších branek – v rozhozené obraně hostí se již potřetí prosadil Saša, když byl rychlejší než vyběhnuvší brankář a hlavičkou ho přehodil. Poté si po ťukesu po zemi zaběhl za obranu sváteční střelec Radek Záruba a střelou k tyči zvýšil skóre na 4:1. Také tento hráč má vynikající hlavně druhý poločas!? Hosté hrozili už jen ze série trestných kopů z okolí našeho vápna, ale ani jedna střela si nenašla cestu mezi naše tři tyče. Pokud si vybavuji celý druhý poločas, tak náš „nebrankař“ Tomáš Krkonoška musel zasahovat proti jediné střele. A vlastně i po brance v prvním poločase byl celkově bez práce.
Třešinku na dortu připravil střídající Martin Plch, který přihrávkou po zemi do pokutového území vybídl Sašu ke střele z první, která pro oko diváka lahodně zapadla do viglu.
P.S. Vítězný pokřik v kabině dopadl tristně. Tak dlouho už jsme nevyhráli, že tomu někdo nechtěl ani uvěřit a proto mlčel a ti co pěli, zapomínali text!!!