Vítězná – FK Mostek 1:3 (1:3)

Sestava: Lebeda – Čechovič, D. Duchek, Záruba, Truhlář (46. Jirák) – Čajka (66. Polák), Bogáň, Špidlen, Hampl – V. Robek, Lashchuk (90. Borůvka)
Střelci: Hampl, V. Robek, Lashchuk
Miroslav Lebeda, trenér:
Po dvou prohrách v řadě jsme potřebovali zabodovat, ovšem na půdě Vítězné jsme nevyhráli od „Kuvajtu napadení.“ Menší hřiště, nepříliš rovný terén a nepříjemný soupeř, který již také potřeboval vyhrát, to byly atributy, které nevzbuzovaly příliš nadějí.
Začátek utkání se však podobal Alence v říši divů – ve 30. sekundě se v pokutovém území domácích prosmýkl Hamplík a nemastnou babuletkou nás poslal do vedení. Ve 12. min postupoval sám na branku Víťa. Domácí gólman vyběhl před velké vápno. Víťa ho chtěl přehodit, jenže z toho vyšle střela, proti které brankář reflexivně rukama zasáhl = červená karta! Co víc si přát.
Vývoj zápasu však nabral úplně jiné obrátky. Nám asi v uších zněla ukolébavka, domácí zařadili vyšší rychlostní stupeň. Nám fakt nic nešlo – více než laxní bránění, vždy a všude jsme byli později, dát si kloudnou přihrávku bylo sci-fi o několika dílech. A tak nás nad vodou držel výkon Míry v brance nebo nemohoucnost domácích střelců,a to i po řadě rohových kopů. A tak jsme si tak dlouho koledovali, až jsme ve 22. min nechali domácí vyrovnat. Naštěstí hned o minutu později posunul Hamplík Víťu do brejku, který zkušeně proměnil – 1:2. Ani poté se dění na trávníku nezměnilo. Ve 42. min si však naše útočné duo vybralo tu správnou chvíli, pohrálo si s míčem a výsledkem byla Sašova pumelenice, která se od břevna snesla do sítě. Poločasový výsledek 1:3 v náš prospěch.
Do druhého dějství jsme trochu pozměnili rozestavení. Domácím aktivita na kopačkách zůstala, nám se čas od času podařil rychlý brejk do otevřené obrany, avšak koncové řešení bylo školní terminologií nedostatečné (tj. za 5). I proto domácí stále věřili v možný zvrat ve skóre a tlačili se do zakončení. Naštěstí si Míra formu přenesl i do druhého poločasu a svoji „kasu“ zavřel.
Skórem jsme mohli hýbnout i my. O bídném řešení sem již psal, nicméně za povšimnutí si žádá krásná hlavička R. Záruby do břevna a gól V. Jiráka, který docela nepochopitelně zhatil praporek AR 2. Vojta totiž v době Víťovy střely nestál v ofsajdovém postavení, a tak jeho dorážka odraženého míče od tyče byla dle našeho názoru regulérní.
Je to za námi. Ono možná vítězství, kdy se příliš nedaří, je i trochu sladší. Tak si to užijme!!!