Hajnice – FK Mostek 2:2 (2:0), pen. 9:10

Sestava: Přiklopil – Čajka, Čechovič, Záruba, Truhlář (73. Pohořelý, 90. Nerer) – Hampl, Bogáň, Špidlen, Polák – V. Robek, D. Duchek

Branky: V. Robek, Špidlen

Miroslav Lebeda, trenér:
Jak je ze sestavy patrno, „kouzlil“ jsem, jak se dalo. Naprosto stěžejními faktory tohoto utkání však byli náš gólman a terén místního hřiště ve spojitosti s nevhodně zvoleným míčem pro tento typ plochy.
Utkání jsme zahájili poměrně dobře, byť trvale skákající míč nám nedovolil zejména přesnější kombinaci a zvláště méně techničtí hráči s tím měli určité problémy. Přesto jsme byli v podstatě stále častěji na míči a situací, z nichž mohli padnout branky, jsme si vypracovali také dost. Žel bohu, nikdy ta šance nebyla tak vyložená, aby to vedlo ke vstřelení branky. Faktem je, že domácí se do 30. min snad ani k naší brance nedostali. Hráli takovou anglickou kopanou – důrazní v soubojích a trvalé nákopy vpřed, se kterými si naše obrana poradila.
Ale právě ta třicátá minuta fatálně ovlivnila vývoj zápasu. Rozhodčí odpískal faul – nefaul asi 25 m od naší svatyně. Náš více než náhradní gólman (normálně disponujeme trojicí brankářů, ale dva byli v práci a třetí je zraněný), který se poměrně dobře jevil na čtvrtečním tréninku, hlavně chytáním na čáře, špatně vyhodnotil situaci, postavil se za zeď, čímž odkryl více než polovinu branky a zkušený kapitán domácích Řehák umístil míč z trestňáku právě do té odkryté části branky. Navíc náš brankář na střelu, která nebyla z nejtvrdších, vůbec nezareagoval. Pro tým první hřebík do hlavy! A domácí pochopili, že s tím gólmanem nebude asi všechno v pořádku. Proto se týž hráč o čtyři minuty později nerozpakoval vyslat asi ze 30 m další střelu na naší branku. A světe div se – míč po zemi, mířící přesně do středu branky proklouzl mezi rukama a nohama strážci branky do znovu do sítě!!! Druhý daleko větší hřebík do hlavy našich hráčů!!! Těch deset minut do poločasu jsme nějak přežili.
Druhý poločas jsme hráli z kopce (takto je hřiště v Hajnici situováno), a opět jsme převzali iniciativu. Výborné bylo, že v 50. min využil Víťa chyby domácího stopera, druhému prostrčil míč mezi nohama a nekompromisně poslal míč k tyči. To nám zvedlo náladu, nicméně vyrovnání se s domácím terénem nám stále nešlo. Domácím docházeli síly, proto docházelo k řadě faulů a my se do vápna dostávali i řadou standardních situací. Při jedné z nich trefil M. Špidlen hlavou tyč. Mnohem přesnější byl v 72. min, kdy jen lehce lízl míč a ten si našel cestu do sítě. Vyrovnáno. Až do konce zápasu jsme se snažili o zvrácení výsledku, bohužel bez výsledku. V samém závěru jsme nepokryli jeden , a asi jediný protiútok domácích, kde náš gólman dobře vykryl prostor a domácí útočník ho nastřelil.
Musely tedy rozhodnout pokutové kopy. Za nás v první sérii proměnil Honza Polák, Michal Špidlen a Dušan Duchek. A protože se to povedlo i domácím, jelo se dál. Honza Polák vedle, jejich hráč vedle. Pak za nás kopal asi 3x M. Špidlen se stoprocentním úspěchem. Konečnou režii výsledku si vzal do svých vypůjčených kopaček Mára Čajka. Proměnil s bravurou všechny zbývající penalty, a protože poslední domácí exekutor branku přestřelil, slavíme po x zápasech konečně vítězství na penalty s tím, že si odvážíme dva perně vybojované body.
Někdo z toho má radost, někdo je přesvědčen, že jsme ten zápas měli vyhrát. Já už spíše přemýšlím, kdo bude hrát za týden. Každý zápas jiní hráči, každý zápas jiná sestava. Jednou nemůže Franta, pak Vašek, a potom Růžena. To berte jako ironii, ale zároveň jako fakt, jak to v týmu funguje.