Sestava: Lebeda – Ježek, Čechovič, Čedík st., Truhlář – Zigo (80. Belák), D. Duchek, Záruba, A. Duchek (13. Nerer) – D. Fikejz, Čajka (88. Přiklopil)

Na podzim jsme v Radvanicích vyhráli jednoznačně 4:0. Na jaře na našem trávníku místo patnácti branek dostali jen šest. Ale nyní byla situace podstatně odlišná. Zraněními zdecimovaný tým mohl jen doufat, že se domácí nesejdou nebo … .

První přání se nevyplnilo. Tak jsme si alespoň popřáli odehrát zápas bez zranění. Ani tohle se nevyplnilo. Již ve 13. min musel po „dojetí“ soupeře odstoupit A. Duchek – hráč domácích nebyl nijak potrestán!?! Nahradil ho hráč „B“ týmu Juraj Nerer, pro kterého to byla premiéra. Protože hraje primárně levého beka, museli jsme do zálohy posunout Truhlíka, výrazný zásah do už tak rozklíženého týmu. O několik minut později identická situace. Náš hráč Čechovič odehrává míč, domácí útočník ho dojede. Do konce zápasu Lukáš Čechovič kulhá. Opět bez jakéhokoli potrestání!!! A navíc nám to nešlo ani herně. Jedna nahrávka za druhou míjela určený cíl, nebyli jsme pro domácí nebezpeční, a pokud se jakžtakž akce slibně vyvíjela, (např. 3x Radek Záruba – 2x hlavou, 1x nohou), zakončili jsme nedůrazně nebo mimo branku. A tak pochříchu jedinou vyloženou šanci si vypracoval náš kapitán a hrající pamětník D. Duchek, který si vzpomněl na svá mladší fotbalová léta, elegantně se prokličkoval domácí defenzívou, leč k naší smůle trefil padajícího obra v domácí svatyni.

Druhý poločas byl z naší strany ještě marnější. Nahrávky zůstaly na úrovni první půle a k nim se přidala okénka v naší obraně, a to zejména z její levé strany, kde takticky nefungovala spolupráce Truhlíka a Jury. Několikrát šli domácí do samostatného brejku, naposledy v 89. min, ale díky rozvaze a zkušenosti našeho gólmana, který nás jednoznačně v těchto momentech podržel, jsme vydolovali možná zlatý bod. Ke gólu jsme byli blízko i my. Jednou si míč po centru na prsou zpracoval Truhlík, a střelou z voleje těsně minul odkrytou branku domácích. A jednou se také prodíral domácí obranou Čajkis, míč propadl před prázdnou branku, leč domácí obránce na poslední chvíli zabránil zasunutí míče do sítě. Ale byli to jen záblesky v jinak pochmurné hře našeho týmu.

Kdyby byly body dva, je soutěž hotová. Jenomže přišly penalty a…, nevím, jak to přesně říct a popsat. Nemáme na ně lídry. Nikdo nechce kopat, nechce na sebe vzít odpovědnost a mít cíl zápas vyhrát. Někdo ani nepočká, jak to dopadne a uteče do kabin (i když to pravidla nepovolují), a pak jsou kopat ti, kteří nejsou prověření nebo již předtím selhali. Jim ovšem vinu nedávám, našli v sobě odvahu a bohužel, selhali opět.

Zápas se nám tedy nepovedl. Nemohu říct, že jsme to odflákli, ale herně jsme zklamali – sebe a naše věrné diváky. Abych neházel všechny do jednoho pytle, pochválit musím zejména ty výše jmenované – brankáře Míru Lebedu a kapitána Dušana Duchka.

A na závěr opět klasická otázka – kdo nastoupí příště? Bude nás vůbec 11?