FK Mostek – FC Vrchlabí B 2:4 (1:2)

Sestava: Hlušička – Hampl, Pacák, Duchek D., Truhlář (34. Lashchuk) – Záruba, Čajka – Jirák, Vojtíšek, Pojezdný (70. Kočí) – Polák

Branky: Truhlář, Pacák

Miroslav Lebeda, trenér:
Nechal jsem si trochu odstup, abych nenapsal unáhlené závěry. Možná to bude znít namyšleně, ale pokud bychom byli všichni zdraví a ještě lehce posílení, jsem přesvědčen, že bychom možná neprohráli. Ale už je to pryč.
V čem vidím hlavní problém? Máme úzký kádr, který má základní kostru – a tak jako když se něco malinko změní v motoru auta, tak malinká změna v kostře sestavy vyvolá problém. Svá místa museli z důvodu Dušanova zranění změnit Dušan, Ondra a Marek Čajka. Ne že by hráli špatně, ALE nebylo to ono, co jsme hráli doposud!!!
Hosté, první v tabulce, vyběhli na mostecký trávník s hodně mladým kádrem. Snažili se nás rozběhat pohybem a rychlou kombinací. Jako první jsme ale udeřili my. Trestný kop Míry Vojtíška (NESMÍM ZAPOMENOUT – GÓLOVOU PŘIHRÁVKU V TRUTNOVĚ NA DRUHÝ GÓL POSLAL PRÁVĚ MÍRA – TÍMTO SE MU OMLOUVÁM) za sebe posunul hlavičkovým LOBEM Ondra Pacák a Truhlík to hlavou jen douklidil do branky!!! Hezký úvod.
Jenže pozdě bycha honit. U tribuny, u středové čáry, se sešli 3 mostečtí „měsíčkové“, kteří patrně chtěli poklábosit s hostující „Maruškou“. Ta se na ně vykašlala, poslala míč do křídla. A teď přichází typická „vrchlabina“ – potažení míče, přízemní centr do prostoru malého vápna a zakončení. Speciálně na tento fotbalový prvek jsem hráče před zápasem upozornil. Přihrávka letěla poměrně dlouho, leč „volanovský mág“ Béda si dal tentokrát asi „dvacet“ a za tři minuty bylo vyrovnáno. Poté byli hosté rozhodně fotbalovější a několikrát nebezpečně a hlavně netradičně vystřelili. Pokud se některé z mužstev pokusilo hrát výškou, nepřítelem mu byl poměrně nevyzpytatelný vítr. A ten nás zradil ve 32. min, kdy nečekaně foukl v okamžiku, kdy se náš obránce snažil odhlavičkovat centrovaný míč. Bohužel ho přeletěl ke zcela volnému hostujícímu útočníkovi, který uklidil podruhé míč do naší branky.
Několik minut před přestávkou se nám podařil pořádný závar ve vrchlabském vápně, na jehož konci byl Honza Polák, který osamocen na malém vápně nezvolil ideální zakončení a megašanci „zazdil.“ Za zmínku ještě stojí fakt, že ve 34. min nuceně střídal Truhlík, jehož trápily žaludeční křeče. Místo něho nastoupil Saša Lashchuk.
Do druhého poločasu jsme trochu protočili sestavu. Asi po deseti minutách jsme začali hosty důrazněji a rychleji napadat a dostali jsme se trochu do euforie, jejímž vyvrcholením byla vyrovnávací branka na 2:2 po hlavičce Ondry Pacáka opět po centru Míry Vojtíška. V této fázi jsme se několikrát dostali za obranu hostů, nicméně praporek asistentky rozhodčího byl vždy v „erektivním“ postavení.
Rozhodující moment zápasu se odehrál v 70. min. Saša zleva prošel vápnem a přízemní přihrávkou našel zcela volného Vojtu Jiráka. Ten k naší smůle míč nezkrotil a nezakončil, a přitom prázdná branka tak krásně zívala. Nicméně míč se odrazil do ideální pozici pro Pepu Pojezdného, jenže ten z malého vápna přestřelil stále onu zívající branku. Při tomto ataku si zranil koleno a musel střídat, čímž jsme ztratili rychlíka do protiútoků. Otřepané klišé „nedáš, dostaneš“ se projevilo v plné nahotě. Hosté rozehráli, hostující hráč se dostal do nulového úhlu, proto zvolil jen přízemní přihrávku před branku, kde si nešťastník Béda srazil míč do sítě!?!
Za další tři minuty jsme dopili kalich hořkosti až do dna. Střelu téměř doprostřed Béda vyrazil jen před sebe a dobíhající útočník uzavřel skóre na 2:4.. Poté se utkání v podstatě jen dohrálo bez většího vzrušení na obou stranách. Škoda, nebyli jsme tak daleko od bodů.