Volanov – FK Mostek 0:0 (0:0), pen. 0:2

Sestava: Hlušička – Záruba, Pacák, Čajka, Truhlář – Duchek D. (59. Hampl), Špidlen – Jirák (90. Kočí), Vojtíšek, Pojezdný – Polák (32. Lashchuk)

Miroslav Lebeda, trenér:
Konečně v téměř kompletní sestavě jsme dorazili do Volanova, což je jediný tým, který jsme porazili na podzim!? a oni to dost těžce nesli, a porazili jsme je i v zimní přípravě. Přesto jsem mužstvo hned varoval, že dle mého názoru to bude jeden z těch těžších týmů, neboť hřiště menších rozměrů nám z různých důvodů prostě nesedí.
Přesto jsme první poločas nezačali špatně. Hra byla oboustranně vyrovnaná s minimem šancí. Obranné šiky pracovaly o poznání lépe než ty ofenzivní. Už ve 32. min došlo na naší straně k vynucenému střídání, kdy Honza Polák pro bolesti naražených žeber přepustil své místo na krátko navrácenému Sašovi Lashchukovi.
Domácí právě využili svého užšího hřiště k rychlému a důraznému napadání, což naše borce docela bolelo. I tak jsme si vytvořili dvě pološance, které svým náběhem zařídil Pepa Pojezdný. V té první postupoval sám na branku, ale místo rychlého zakončení chtěl situaci vyšperkovat kličkou, která se ukázala býti nadbytečnou. Ve druhém případě volil nahrávku před prázdnou branku, kterou na poslední chvíli stačil špičkou kopačky vytěsnit domácí stoper. A nesmím zapomenout na superšanci Ondry Pacáka, o němž tvrdím, že má lepší hlavu než nohu – Michal Špidlen poslal z trestného kopu poblíž lavičky domácích krásný centr přímo na Ondrovu hlavu. Už jsem jen čekal na jeho „čelní kladivo“, bohužel si jen učísl „pár havraních copánků“ spadlých do čela. Škoda, velká škoda!
Druhý poločas byl hororem a utrpením zejména pro naši lavičku a náporem na životní funkce, speciálně na oběhový systém! Nic nám nešlo. Domácí maximálně zjednodušili hru – skončila mezihra a jeden míč za druhým létal dopředu, kde se o něj rvali jejich útočníci. Zajímavé, lépe deprimující bylo, že když nakopli míč domácí dopředu, dostal to jejich útočník, když my jsme poslali míč dopřadu, dostali to jejich obránci. Tím se snažím naznačit, že jsme nebyli téměř na míči, a jen Verdunská bitva z I. světové války snese parametry s naší snahou neobdžet branku. Těch soubojů kolem našeho vápna, těch rohů, snad deset za jeden poločas. Navíc pro svalové zranění opustil hřiště kapitán Dušan Duchek už v 59. min.
V naší hře dopředu, i za té bídy, bych viděl alespoň tři světýlka. Centr na nabíhajícího Pepu Pojezdného, který nikým neatakován poslal hlavou míč vedle branky, po konečně rychlé kombinaci se k přízemnímu centru dostal Michal Špidlen a nabíhající Saša nestačil míč zasunout do sítě odkryté branky. A do třetice se Saša dostal za obranu i brankaře, ale z úhlu totálně prázdnou branku netrefil.
V posledních minutách se závary v našem pokutovém území množily, ale buď noha na poslední chvíli vložená do střely nebo výborný výkon Hlůši v brance, nás dovedl do remízového stavu, po kterém následovaly (ne)oblíbené penalty.
Jako první šel Ondra a se štěstím protlačil přes rukavice gólmana do sítě. Následující domácí borec překopl branku. Michal Špidlen poslal míč k tyči a vedli jsme 2:0. Druhou sérii a vlastně celé klání ukočil Hlůša skvěle chycenou penaltou!
Dva body určitě dobré. Pochvala zejména za bojovnost a nasazení, herně to tentokrát nebylo ono. Ale z hlasů a gest našich diváků byla patrná spokojenost a to je to hlavní.
P.S. Po přečtení referátu volanovských na stránkách OFS Trutnov si neodpustím jednu poznámku. Píší něco ve smyslu skvěle odřízeného utkání rozhodčím Kubálkem. Já ze sebe, ale i z reakcí hráčů musím konstatovat, že tak arogantního a namyšleného člověka jsem při řízení utkání už dlouho nezažil. Jestli si myslí, že když píská i utkání krajského formátu, tak mu musím vzkázat, zlatí okresáci. A to zejména proto, že jsou obyčejně lidští. Můžu s nimi nesouhlasit, mohou mě i nechat vyvést, ale nemáme ani poté žádný problém si podat ruku a normálně si promluvit.