Sestava: Vacík – Truhlář, D. Duchek, Krkonoška, Záruba – Zigo, J. Piwko, Jirák, Čajka (67. Polák) – Kubín, Kuhn (14. Hampl)

Branky: Piwko J., Kubín

Miroslav Lebeda, trenér:
Po několika prohrách za sebou vstupovali domácí do souboje s Vítěznou s přáním konečně se poprat o dobrý výsledek, byť si byli vědomi, že hosté mají stále reálnou šanci postupu do 1.B třídy a konečně nastoupí kompletní. Domácí sny se rozplynuly poměrně brzy. Nejlepší střelec týmu Saša Lashchuk se ze zápasu omluvil a Jiří Kuhn, domácí rychlík, odstoupil z utkání pro svalové zranění již ve 14. min. To už domácí prohrávali od 11. min 0:1, když do zápasu nastoupili ustrašeně. To neustálé couvání před soupeřem je k uzoufání. Proto si mohl Hlavatý bez problému vystřelit a poslat hosty do vedení.
Přesto jsme mohli záhy vyrovnat. Právě nastoupivší Hampl potáhl míč, poslal ho do běhu Kubínovi, který nechal vyniknout Daniela. O chvíli později se opět Kubín, který hrál ve velké euforii, řítil sám na branku, ale těsně před zakončením mu Čechovič míč ukopl na roh. V 21. min zahrál Kubín rohový kop „od hodin“ a na přední tyči naskočivší J. Piwko poslal míč hlavou nezadržitelně do sítě. Zhruba po pěti minutách hosté faulovali poblíž půlícího kruhu. Míč si postavil Kubín a k překvapení všech vyslal na hostující branku pumelici, která skončila ve vinglu marně se natahujícího Daniela. Domácí fanoušci byli ve varu.
Zbývajících dvacet minut prvního poločasu byl míč více v držení hostujícího týmu, ale občasné závary ukončené střelou nebo standardkou Vacík spolu s obranou docela slušně vyřešili. I my jsme zejména z rohových kopů občas zahrozili, zejména hlavička osamoceného Truhláře nás při lepším vyřešení mohla posunout ke zvýšení skóre.
Druhý poločas byl pro domácí fanoušky hororem ne nepodobným holywoodským thrillerům. Vítězná chtěla vyhrát. Měla velkou územní převahu. Mostek se bránil „zuby nehty“ především proto, že zejména mladým hráčům začaly velmi rychle docházet fyzické síly. Ach to netrénování!?! I když hostující defenzíva byla nejslabším článkem hostujícího týmu, neměli jsme síly jim výrazněji zatápět. Pod tlakem se pochopitelně bránící tým dopouští chyb. Jednu z nich vymyslel Vojta Jirák, který se asi 15 m před vápnem chtěl kličkou zbavit protivníka, který mu míč uzmul. A v té chvíli přišla famóznost Cícy Robka. On se umí perfektně uvolnit, využít vzniklé situace. Hlídali jsme ho po celý zápas, ale teď, v 59. min nám unikl, dostal míč do vápna a střelou do vinglu nedal Vacíkovi šanci.
Uf, do konce zápasu půlhodina, my na lavičce s jediným náhradníkem (druhý byl gólman). Koho dřív střídat? Karta padla na Marka Čajku a do pole přišel Honza Polák. Trochu jsme zamíchali sestavou, ale příliš to nepomohlo. Do vyložených šancí jsme hosty nepouštěli, ale jeden míč za druhým létal z jejich kopaček do vápna. A tady se sluší zmínit se o Danu Vacíkovi, brankaři z Borovnice. Právě on svým klidem a rozhodností při vybíhání zamezil všem problémům ve vápně. Všechny míče, které měl mít, chytil s naprostou jistotou!
Do konce zápasu chybělo pár vteřin. Minulý rok u nás vyhrála Vítězná v 91. min centrem skoro z půlky 3:2. A deja vu, situace se mohla opakovat. Hosté rozjeli poslední útok, rozebrali naši obranu a úplně volný hostující střídající hráč odmítl prázdnou zívající domácí svatyni a přestřelil?!? To abychom šli zapálit svíčku do kaple sv. Anny!!!
A pak už přišly na řadu penalty, které jsme na domácím hřišti snad nikdy nevyhráli, a bohužel,  i tentokrát to skončilo vítězstvím hostů, i když se kopalo déle než jindy, snad 8:9, ale to už je teď jedno. Důležité je, že se naši hráči otřepali z letargie, kterou předvedli ve Třemešné a na hřišti nechali všechno. Jenom doufejme, že stejným způsobem zabojujeme proti Bohuslavicím, které mají parádní fazónu.