FK Poříčí – FK Mostek 1:1 (0:0)


Branka: Brádle
ČK: Kuhn

Miroslav Lebeda, trenér:
Laskavý čtenář dovolí, položím-li mu na úvod jednu kvízovou otázku. Kdo významově nepatří mezi tuto čtveřici? a) Saxana, b) Čaroděj Dobroděj, c) Harry Potter, d) Miroslav Lebeda, trenér FK Mostek. Jestli jste zvolili možnost d), šeredně jste se zmýlili. Od sobotního dopoledne totiž patřím mezi kouzelníky! Nevěříte? Ještě kolem půl desáté jsem měl k dispozici kádr čítající kolem necelých 9 hráčů. Necelých proto, že jeden by jel, ale neměl kopačky. Musel jsem tedy vykouzlit i kopačky! To, že nás nakonec jelo 14, je tedy malý „kouzelnický“ zázrak. Ale poctivě se přiznám, že zvuk mobilu, ať zavolání nebo SMS, ve mně už vyvolávalo psychickou tíseň. A teď již k samotnému utkání. Domácí pohybující se hodně vysoko v tabulce byli jednoznačnými favority. Ale i oni nebyli úplně kompletní. Avšak začali zostra. Byli častěji na míči, kombinačně nás zcela přehrávali, a v 18. min (něvěřícně jsem se zrovna podíval na hodiny) už mohli vést 3:0. Jen díky brankové konstrukci, zákrokům Kuby a obětavosti Dušana jsme to přežili. Jinak jsme ale byli až příliš pasívní, nesourodí, prostě klasické čekání na smrt. Herně jsme se zvedli v poslední desetiminutovce. To nás najednou bylo plné hřiště a domácí jsme dostali do úzkých. Střela Jirky Kuhna jen těsně prosvištěla nad břevnem, centr stejnojmenného hráče našel hlavičku Radka Záruby a třáslo se břevno domácích, Brádlík po Radkově přihrávce po zemi (konečně!!!) netrefil přesně. Dokázeli jsme si, že jsme schopni produkovat fotbal i na soupeřově hřišti a mělo to být povzbuzením pro druhý poločas. Ten začali domácí náporem. Chtěli zlomit naši „Maginotovu linii“ a povedlo se jim to v 59. min, kdy po „chumelenici“ v naše vápně se nejlépe orientoval pětačtyřicetiletý Chaloupka. O několik minut později jsme provedli první střídání. Odešel Jára Duchek a vystřídal ho novic, náš loňský dorostenec Patrik Šandor, který pravidelně kope v Borovnici. Gól nás kupodivu neposlal do kolen. Domácí se stále tlačili do útočení, což pro nás znamenalo větší odkrytí jejich defenzívy a prostory pro rychlé kontry. A v 67. min se Brádlík po třicetimetrovém sprintu, tísněn z obou stran domácími beky, prodral před pokutové území a přehodil domácího gólmana, který po celý zápas stál hodně vytažen ze své svatyně.
Náš možný útok na tři body však velice záhy utnul hlavní rozhodčí, který po druhé ŽK velmi přísně vyloučil Jirku Kuhna. Vůbec krajský rozhodčí Beránek z Trutnova byl na nás celkově přísnější. Právě Jirka byl v obou případech faulován jednou ho drželi za dres, tak se slovně bez hanlivých slov ozval, podruhé ho domácí bek velmi nešetrně a unfair zkopal. Ale to teď nechci rozebírat, tahle partička si stejně na hřišti dělá co chce. Bylo dvacet minut do konce a domácí chtěli vyhrát. Na naši branku se valil jeden útok za druhým, do vápna létaly centry jak „kaťuše na Berlín.“ A do toho sem tam naše rychlé vyvezení balónu, které končilo většinou velmi špatnou přihrávkou. Tady mít více klidu a citu v noze, určitě by se urodilo.
Zápas jsme i díky Kubovi v brance dovedli do remízy. A přišly penalty. Michal Čedík ml., který v 90. min vystřídal vyčerpaného Brádlíka, Dušan i Pivec dali, tak jako tři domácí. Michala jsme tam nechali, aby pokračoval sám. Už už se zdálo, že Kuba jednu z penalt chytí, ale míč nakonec skončil v brance. V šesté sérii se to naopak podařilo domácímu brankáři, a tak opět na penalty prohráváme.
Já z tohoto místa musím klukům poděkovat. Nebylo to pohledné, ale účelné. A konečně jsme také zabojovali. Protože domácí měli během utkání více gólovek než my, asi si to penaltové vítězství zasloužili.