Podhůří – FK Mostek 1:0 (1:0)

Miroslav Lebeda, trenér:
A už se zase houpeme, výsledkově i sestavově. Pokud se sejdeme v počtu cca 14 hráčů, má tým fotbalový výraz a opačně. Vývoj v tabulce nás vysloveně nutil v Podhůří neprohrát. I když víme, že je to pro nás zakleté hřiště, kde hrajeme zoufale a vždy prohrajeme. Tajně jsem doufal, že se právě zde sejdeme kompletní a klatbu prolomíme. Leč nestalo se a pravidlo se nejen potvrdilo, ale i prohloubilo.

Jedenáct hráčů nějak poskládaných (trvale v důsledku zranění chybí Truhlář a Bogáň, oproti minulému týdnu chyběl navíc Ježek, Kuhn a Čajka)a kanonýr Lashchuk někde na cestě do Podhůří, to nemohlo mít velkou naději na úspěch. A protože domácí také nemají zrovna nejlepší fazónu, byly úvodní minuty zápasu takové nemastné neslané. Přesto právě do cca 15-2O min jsme měli šanci na celkový úspěch v utkání. Několikrát Hamplík sám z křídla a 1x Brádlík s Hamplíkem běželi dva na jednoho obránce. Výsledek byl tentýž, tj. nic, vždycky se to hrubě nepovedlo.

Proto začali zlobit domácí, kteří měli výhodu v hráči Mlejnkovi, který ze středu hřiště dirigoval tým a především z dvaceti nahrávek na různou vzdálenost dvacetkrát přihrál přesně. Domácí hráči měli v tu dobu v hlavě i srdci větší touhu vyhrát. My se jen pasivně bránili, prohrávali jsme jeden souboj za druhým, nepodrželi míč, nebyli jsme schopni rozvinout útok. A tak po již několikáté ztrátě při špatném zpracování míče ve středu hřiště přišel v 31. min rychlý protiútok do otevřené obrany a domácí kanonýr Stejskal už si věděl rady.

Ani druhý poločas nezačal z naší strany nijak úchvatně, spíše naopak. Po obnoveném zranění stehenního svalu Honzy Poláka došlo k jeho stažení do pozice stopera, na jeho místo přešel Vojta Jirák a na pravou zálohu Viktor Zigo. A přišla asi nejlepší pasáž našeho výkonu. Hru jsme rozhýbali, rychle domácí napadali a vytvořili si faktický tlak, který však kromě několika střel(většinou mimo branku) a několika rohů nic nepřinesl.

V 69. min se konečně na hřiště dostal celý den cestující Saša Lashchuk, ale nijak nám to nepomohlo. Náš tlak byl neustále rozkouskováván přerušováním hry, a tak náš tlak se pomalu rozpouštěl. Přesto snaha byla, táhlo nás to hodně dopředu a čím víc se blížil konec zápasu, tím méně jsme mysleli na obranu. Tím jsme domácím vystavovali takovou dálničku a jen díky jejich neschopnosti nebo zákrokům Kuby Hlušičky jsme další gól neobdrželi.

Pořádně jsme si zadělali na problém. Nejen že určitě se svým zraněním odpadne na příští zápasy Honza Polák, ale hlavně kvalita příštích soupeřů bude určitě vyšší než kvalita domácích, i když musím sportovně uznat, že si své vítězství zasloužili více než my, protože víc chtěli.

A tak nakonec musím poděkovat těm hráčům, kteří přišli a zápas odehráli. A také, že jsme odehráli utkání bez vyloučení. Ale to je taky asi všechno, za co mohu pochválit a poděkovat. Fakt nám to teď fotbalově skřípe.