Branky: Zigo, Piwko, Brádle

Miroslav Lebeda, trenér:
Před zápasem bylo zřejmé, že další případný neúspěch by mohl mít fatální následky. Bohužel náš kádr je čím dál tím užší a navíc již při rozběhání Honza Polák zjistil (což si ostatně mohl ověřit již během týdne?!?), že to s jeho svalovým zraněním prostě nepůjde. Tím nám na lavičce zůstal jediný náhradník nepočítaje náhradního gólmana „Harta“ – M. Piwka.
Potřetí doma a potřetí velmi hezký vstup do zápasu. Aktivita, časté závary před třemešenskou brankou, velká šance Hamplíka. Opět lze konstatovat, že po pár minutách jsme měli vést alespoň 2:0. Leč nestalo se. Až ve 22. min dlouhý Krkondův aut propadl před branku, kde hrdina donquijotského typu prvního poločasu Viktor Zigo chtěl míč napálit z cca 10 m, ale místo toho z jeho kopačky vzešla taková prapodivná babuletka, která však kupodivu našla cestu do sítě!!! No konečně. Po několika minutách po standardce hlavičkoval D. Duchek, hostující brankář neudržel míč, který mu vyskočil z ruky a on ve snaze jej znovu chytit, si ho poslal do branky. Míč putující lenivě do branky ještě dozoroval Radek Záruba. Super, velká radost, kterou ihned zchladil hlavní arbitr, který gól neuznal kvůli domnělému faulu na brankáře právě od Radka Záruby. Prý skluz?!? Ten absolutně neexistoval!!! Dobrá pomoc pro třemešenské. A ti najednou převzali iniciativu a my totálně vypadli ze hry. Ne, že by si hosté vytvářeli nějaké šance, ale spíše my jsme nebyli schopni si přihrát, podržet míč, prostě fotbalový kolaps. A tu opět přichází na scénu „důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha“ ztvárněný v tomto zápase Viktorem Zigem. Ještě předešlu, že již v této chvíli je připraven ho střídat Brádlík, protože Viktorova fyzička má jen omezenou dobu platnosti. Vrátím se k Viktorovi – standardka na naši branku, míč se mu dostává na prsa, ale trochu mu odskočí. Není atakován, může míč napálit do bezpečí. Ale chyba lávky, opět je to nepochopitelně špatně trefený míč, který místo směrem z vápna se naopak do vápna vrací, a to k úplně volnému hráči, který ranou sice z úhlu, ale poměrně tvrdou a ještě tečovanou vyrovnává ve 40. min stav utkání. Viktorovo představení končí a odchází ze scény.
Druhý poločas je velmi dlouho v režii hostů. Jsou pohyblivější, kombinačně zdatní. My se povětšinou bráníme a pokoušíme se o protiútoky, které téměř se stoprocentní pravidelností končí zbytečným zadrbáním míče místo účelné a včasné nahrávky na nabíhajícího hráče. A tak jen díky několika zázračným zákrokům Vacíka v brance jsme neprohrávali. Vysvobození z fotbalové letargie přináší 75. min, kdy konečně tvrději zahraný rohový kop krásně umísťuje ještě vlastně mladší dorostenec Jakub Piwko nekompromisní hlavičkou do sítě hostů! Ti zvyšují tempo, hrají na riziko, ale kromě série centrů do vápna nic nevymyslí. Již v nastaveném čase Saša konečně přesnou nahrávkou najde na hranici vápna Brádlíka, ten se míč z první zpracuje do pohybu na svoji slabší levačku, která ho tentokrát nezradí a míč vystřelený do protipohybu gólmana ladně zaplave do sítě. Slastný pocit!

Boj na konci tabulky se pořádně zamotává. Příští týden v Bohuslavicích nás zase čeká pořádná šichta. A že je potřeba zase vyhrát je nasnadě.