Rtyně – FK Mostek 7:1 (4:0)

Branka: Čajka

Miroslav Lebeda, trenér:

Již před zápasem nám bylo jasné, že to nebude jednoduchý zápas. Domácí byli na 1. příčce tabulky s průměrem 5 gólů na zápas, ale zejména s téměř ideálním složením týmu se zkušenou osou gólman – stoper – střední záložník, kolem které je zbytek mladých běhavých borců. Před samotným utkáním jsme ještě zjistili, že i somatotypy hráčů jsou téměř v ideálním stavu.
Celý první poločas jsme byli pod tlakem, kterému jsme odolávali zhruba do 30. min. V podstatě jsme se jen bránili bez špetky kombinace a jakéhokoliv zakončení. Domácí hýřili aktivitou, byli běhaví, kombinačně zdatní s velmi nebezpečnými standardkami. Do naše vápna létali prudké míče, které jsme zatím byli schopni odvracet. K tomu přidali i důraz do soubojů. Hrozilo-li, že bychom mohli přejít do přečíslení, míč nám svojí rychlostí a důrazem sebrali, a když to nešlo jinak, tak nás zkosili. Na to doplatil např. Honza Polák a Truhlík, kteří kvůli zranění museli hned po zahájení druhého poločasu střídat.
Poslední čtvrthodinka prvního poločasu se nám nevydařila. Kuba Hlušička mi doufám odpustí, řadu šancí chytil, ale celkově se mu zápas nepovedl. Možná, že to nepřeženu, ale 2/3 branek tentokrát padá na jeho vrub. Při prvním gólu chyboval při centrovaném vyrážení, na druhý gól neměl, tam při rohu chybovala obrana, pak naprosto nepochopitelně zavinil penaltu (domnívám se, že i teď všichni přítomní na fotbale nedokážou pochopit, co to vyvedl, když měl míč pod kontrolou), čtvrtý gól byl sice umístěný, ale ne nechytatelný. Snažím se Kubu pochopit, nemá to jednoduché. Prochází novou životní situací, a není úplně snadné se s tím ihned vyrovnat. Budeme si přát, aby se zase rychle stal naší oporou.
Ve druhém poločase jsme, jak jsem již avizoval, museli střídat. Záloha hrála ve složení Čajka-Piwko-Bogáň-Krkonoška a její mládí bylo najednou znát. Začali jsme domácí přehrávat i proto, že Dušan se lehce vysunul a naše kombinace se totálně zlepšila. Útoky jsme táhli zpravidla po pravé straně a byl to právě Marek Čajka, který si naběhl do krásné uličky a střelou k tyči nedal brankáři šanci. Jen škoda, že tu samou akci chvíli poté řešil jinak, a možná i proto další gól nepřidal.
Co je to platné, že jsme určitou pasáž utkání byli lepší, když domácí přidávali další jednoduché branky. A navíc za pět unavených dvacetiletých hráčů přišlo další pět čerstvých dvacetiletých, zatímco my pořád hráli se stejným kádrem.
Soupeři hold musíme poblahopřát k vítězství, trochu jim pozávidět jejich momentální hráčský kádr, ale hlavně na ten zápas zapomenout a připravit se na Mladé Buky, byť už teď víme, že je to soupeř ze stejné kategorie!!!